Je smutné, když zemře někdo známý a blízký. A když zemře někdo vzdálený, dá se jeho skon vždy nějak využít. A tak to bylo a je i v případě úmrtí čínského nositele Nobelovy ceny míru minulý týden.
Jméno čínského literárního kritika Liou Siao-po bylo před rokem 2008 známé pouze velmi malému okruhu lidí na světě. Ale v průběhu olympijských her v Pekingu se skupina čínských intelektuálů pokusila zformulovat požadavky na změnu poměrů a režimu v Číně. Nazvali svůj text Charta 2008 a místní (ČR) emeritní disidenti v tom viděli paralelu z podobnou aktivitou v Československu roku 1977.
Není vyloučené, že tam jistá inspirace byla, ale to nebylo to zásadní. Problém byl v načasování. Čínský režim si v době konání olympiády nemohl dovolit žádný problém, a proto v rámci vlastních zákonů tvrdě vystupoval proti každému, kdo problém způsoboval. Problém Charty 2008 nebyl v textu ani v kolektivu autorů, ale v prokázané vazbě na exilové skupiny usilující o násilné akce proti Číně a na jejím území. Toto bylo zřejmě hlavním důvodem Liouovo uvěznění a následného odsouzení. Nevylučuji ani politické pozadí jeho kauzy, ale vymyšlené procesy bez reálných faktů dnes v Číně podle mezinárodních (Izrael, Německo, Francie, USA i Austrálie) odborníků už prakticky neexistují. I délka původně stanoveného testu odpovídá nejspíš souvislosti s nějakými násilnými činy.
Vězení není nikde na světě procházka růžovou zahradou, ale lidé (zejména vzdělanější) jsou svým způsobem kontinuálně mučeni psychologicky. Takovému mučení byl nejspíš vystaven i Liou. Fyzické mučení v jeho případě a to zvláště s ohledem na jeho reputaci vylučují mimo jiné izraelští a francouzští experti.
Vzhledem ke svému zdravotnímu stavu a po uplynutí poloviny trestu byl Liou v letošním roce (nejspíš v červnu) z vězení podmínečně propuštěn (dále jako PP). Součástí tohoto PP bylo nejspíš omezení kontaktu s některými médii, cestování do zahraničí a některých čínských měst. Zřejmě proto se Liou rozhodl pro léčbu své nemoci (rakovina jater) v nejbližším provinčním městě. A této nemoci (kterou si nikdo ve vězení neužene) a na její následky v té samé nemocnici podlehl.
Pokud někdo z Vás viděl jak taková léčba probíhá, rozumíte i srovnání s mučením. Zneužití pojmu "mučení" v této souvislosti některými médii však připomíná hyenismus.
Pan Liou Siao-po byl bezesporu zajímavým a odvážným člověkem a jeho hodnocení náleží filozofům, historikům a možná i politologům. Všichni by se však měli zbavit emocí a držet se fakt. Čest jeho památce!
(V textu jsem čerpal z izraelských, německých, francouzských a amerických zdrojů)
