Každé ráno. Na každém rohu v jakémkoliv městě v Česku je v okruhu minimálně jeden smrdící člověk. Celoročně. Tohle je fenomén.
Dospělí lidé nedodržují základní hygienické návyky. Nemyjí si ruce po použití wc. Muži si pořádně neoklepou svojí chloubu po močení a toaletní papír na očištění používá jen málokterý z nás. Takže si potom cvrnknou do gatí a smrdí močí. Ženy jsou na tom v tomto ohledu snad trochu lépe.
Mnozí Češi si nemyjí ruce ani potom, co sahají na tyče v tramvajích a ve vlacích, špinavé klíče a mobily, klávesnice počítačů, dálková ovládání televizorů a nemyjí si ruce ani před jídlem ani po něm.
Mnozí Češi močí v bazénech koupališť a akvaparků. A jsou i tací, kteří se nesprchují před vstupem do bazénu. Někteří se nesprchují a nemyjí vůbec a nebo pouze párkrát do roka. Takový smrad je potom nesnesitelný.
A úplně nejhorší je fenomén nepoužívání deodorantů a okázalého smrdění na veřejnosti. Tělesný zápach je soukromou věcí každého z nás, ale ostatní tím obtěžovat nemusíme. Ať si každý smrdí doma.
I já smrdím. Ale hned když to zjistím, stydím se. Použiju sprchu, deodorant a nebo si vezmu čisté ponožky. Nerad smrdím. Je mi to totiž žinantní.
Pokud je smrad součástí české kultury a povahy, tak se všem vlastencům omlouvám, ale mě to opravdu vadí.
Na voněnou.
