Věta z titulku zní samozřejmě, ale skrývá se v ní zároveň mnohé napětí dnešního světa. Prapůvod světových válek, kolébka terorismu i guerillového způsobu boje, rodiště rasismu, xenofobie i apartheidu i středisko propagandy.
Jeruzalém patří mezi nejstarší města na světě. Byl založen jako hlavní město izraelského národa a náboženství a jako město míru. Toto právo po návratu z Babylonského zajetí neupírali Židům ani Římané (kteří pro jistotu svou administrativu i svého místodržícího umístili mimo území Jeruzaléma) a neupírali ho za ekonomicky výhodných podmínek (jakási forma daně) ani první muslimští vládci v oblasti. Problém začal až po nástupu militantního křesťanství v podobě šíleného francouzského papeže Urbana II., který 27.11.1095 v Clermont – Ferrand vyhlásil první křížovou výpravu proti seldžukům a saracénům (islám byl tehdy chápán jako heretická křesťanská sekta). Jeho dílo dovršil papež Evžen III., který druhou křížovou výpravu směřoval už výhradně proti muslimům a nazval jí svatou válkou. Díky křesťanům a jejich touze po krvi se Jeruzalém proměnil v bojiště, kde umírali lidé různých ras a vyznání kvůli nesmyslům spojených s diskusí o tom, zda tělo jakéhosi mrtvého tesaře kdosi ukradl a nebo ne a později diskuse na téma zdase kůň toho negramotného vypravěče snů z Mekky při jeho výletu na nebesa odrazil od prvního nebo druhého balvanu na chrámovém pahorku.
Jeruzalém a touha po shledání se tam už příští jaro udržovala při životě Židy rozeseté po celém světě. A ta touha je zachránila. A tak když se pod dojmem stále se opakujících pogromů vůči Židům zejména v dnešním Polsku a na Ukrajině prosadila myšlenka našeho rakouského krajana z Vídně o znovuobnovení státu Izrael, bylo jasné, že se dříve či později Jeruzalém stane zase hlavním městem. Svatou zemi, která byla tehdy především nevlídnou pustinou, obývali a tamní pozemky vlastnili nomádi z různých končin arabského světa. Příchozí usedlíci tuto zem draze vykupovali a proměňovali poušť v zahradu. Dělají to tak dodnes a naprostá většina z nich nechce nic jiného, než mír, klid a prosperitu. Potomci bývalých kočovných vlastníků, kteří se svými stády dobytka shodou okolností zabloudili do pouští Palestiny a náhodou utržili nemalý obnos za prodej půdy, kde se jejich kozy pásly, souhlasili s vytvořením dvou států na území bývalého britského protektorátu Palestina a Zajordánsko. Tyto dva státy vznikly. Je jím Izrael a Jordánské království. Pásmo Gazy anektoval Egypt. Vytvoření jakéhosi státu Palestina bylo od začátku nesmyslem a podvodem. Palestina je území, kde se nachází legitimně stát Izrael. Uprchlíci z Egypta a Jordánska (částečně také z Libanonu a Tuniska) vytvořili na části území Izraele z pomocí Evropské unie, socialistické internacionály a amerických komunistů stát, který je pouze organizací na přerozdělování darů, grantů a výnosů z trestné činnosti ve prospěch několika rodin pocházejících z jiných arabských zemí.
Jeruzalém je hlavním městem Izraele. A přeju si, aby byl mírový proces úspěšně završen znovuobnovením státu Izrael v hranicích z roku 1967 včetně vojenské přítomnosti pouze a jen izraelské armády na Sinajském polostrově, v Golanských výšinách a v jižním Libanonu. Současná výstavba osad v tomto prostoru je krok správným směrem. Jsem přesvědčený o tom, že s tímto řešením souhlasí i prezidenti dvou světových mocností (Trump a Putin) a prezidentům dvou zbývajích mocností to je jedno (Indie a Čína). Názor Evropské unie, Arabské ligy a socialistické internacionály by měl být všem rozumně myslícím lidem ukradený.
Příští jaro v Jeruzalémě, přátelé!
