Yes, we can! Ale proč zrovna s Tureckem?

Hlavním cílem současné cesty amerického prezidenta není Evropa. Není to ani Praha. Barack Hussein Obama preferuje Turecko.

jewcy.com

Současný americký prezident působí odhodlaným dojmem. Symbolizuje změnu. A to v mnoha ohledech. Čím víc toho však říká, tím víc se vzdaluje od reality. A z jeho ústředního motta "Yes, we can!" se pomalu a jistě stává "Yes, we can talk". Postupně se vytrácí obsah a nebo je mlhavý a naivní.

Projev amerického prezidenta na Hradčanském náměstí byl dobrý. Velmi podnětný je i program, který představil. Pokud skutečně povede k eliminaci velehnusných zbraní, tak jak o tom hovořil, pak měla jeho mise smysl.

Poněkud problematičtější se mi však jeví boj Baracka Husseina Obamy v tureckých barvách. Moderní Turecko bývalo na cestě k demokracii. V posledních několika letech z ní však sešlo a začíná se opět podobat zemi, která se pokusila pod vlajkou s půlměsícem dobýt Evropu. Dnes se pokouší pod převlekem vstupu do Evropské unie o totéž. A v Baracku Husseinovi Obamovi získává zřejmě spojence. Důkazem toho byla skutečnost, že kreslený vtip, který je pravdivý i vtipný téměř zkomplikoval volbu nového šéfa NATO.

Je vůbec podivné, že je Turecko, kterého představitelé opakovaně prokazují svojí netoleranci, vůbec členem této organizace. Miloš Zeman má pravdu v tom, že NATO by slušelo víc členství Izraele.

Nabídku amerického prezidenta na výměnu za boj proti globálnímu oteplování za přijetí Turecka do Evropské unie by měli všichni rozumní obyvatelé Evropy odmítnout. Jednak se proti slunci bojovat nedá, jednak je boj proti oteplování součástí programu amerického prezidenta tak jako tak a jednak Turecko ve své současné podobě náboženského státu do Evropy nepatří.