Hybatelem rostoucího antisemitismu v Evropě je kromě extrémních islamistů především evropská levice. Spojuje je obdiv k terorismu, nenávist k Židům a obhajování nebo alespoň zpochybňování holocaustu a souvisejících zločinů.
Německo francouzská televize Arte vyprodukovala a natočila dokument o růstu antisemitismu v Evropě. Dokument zatím neodvysílali s odkazem na fakt, že je potřeba věci v něm obsažené prověřit. V Německu to vedlo k diskusi na téma cenzury a tabu prolomil až včera bulvární (sic) deník Bild, který dokument zveřejnil.
Co se čtenář a potažmo divák (dokument byl zveřejněn na youtube) dozvěděl? Že Evropská unie zcela nekriticky podporuje úsilí, které chce zničit stát Izrael. Stačí jí k tomu málo. Prezident palestinské samosprávy Mahmúd Abbás vystoupí v Evropském parlamentu a během projevu pronese několik polopravd a lží a na jejich základě EU zafinancuje například výstavbu Mauzolea Jásira Arafata.
Když pravicoví extremisté pořádají demonstraci v Berlíně, vystoupí na ní představitel Palestiny, který se netají svojí nenávisti k Izraeli a sklidí potlesk. Na jakémkoliv levicovém shromáždění se adorují ti, kteří v rámci národně-osvobozeneckého boje semtam zavraždí pár Židů. Potom se v anketě od účastníků dozvídáme, že Protokoly Sionských mudrců (prokazatelné falzum) je fajn kniha a že je v ní bravurně popsáno to, co se dnes děje. A prý i s tím holocaustem se to přehání.
V Německu i ve Francii jsou běžně děti navštěvující židovské školy vystavovány posměchu, urážkám a někdy i fyzickým útokům (ve Francii dokonce s fatálními následky). V médiích, které autorsky ovládají především levicoví intelektuálové (někteří si říkají liberálové) se o některých souvislostech pomlčí. Věděli jste například to, že majitel pařížského klubu Bataclan byl dlouho šikanován a těsně před krvavým atentátem se vystěhoval do Izraele?
A jak se projevuje antisemitismus tak, aby to nebylo prvoplánově protižidovské? Používají se zástupné pojmy. Izraelský imperialismus, bankéři z východního Středomoří apod.
Největší zastání má antisemitismus na obou extrémních stranách politického spektra, přičemž díky tradici a historii je ta sympatie větší na straně levice. A to tak, že je respektována i u představitelů takzvané moderní či umírněně levice jako je Martin Schulz v Německu nebo Jeremy Corbyn v Británii. A ani to není překvapivé. Vždyť přeci nacismus byl národním socialismem.
A tento model se vrací. Vůdcovský princip, podpora velkokapitálu (dnes globálního kapitálu), populistické oslovování širokých mas a antisemitismus. Evropská unie je v současnosti bohužel nástrojem těchto sil. A na místě je tedy otázka. Je to vůbec možné reformovat?
